Episode 4 - Sillim-dong

Sillim-dong je jednou z nejpopularnejsi ctvrti v Soulu. Je temer nemozne zahlednout tu korejce starsiho studijnich let a co vic, je i temer nemozne zahlidnout ve spouste jeho casti, jakoukoliv jinou zenu, natoz cizince. Jednotlive casti Sillim-dongu jsou najemniky rozdelene podle jednotlivych univerzitnich oboru.

V casti, kde bydlime my, by teoreticky meli zit sami budouci pravnici. Diky tomuto zjisteni se u nas doma strhla davova hysterie o moje bezpeci. Ackoliv je Soul (potazmo Korea) skutecne velmi bezpecne misto s temer nulovou kriminalitou, mentalita studiem vycerpanych korejcu je pry pro me, jakozto cizinku, naprosto nepochopitelna, a pritomnost skutecneho nebezpeci mam vzit jako fakt a na noc si zavirat okno, aby mi neprisel nezvany host.

Podle vseobecneho mineni by prave tady mela zit vetsina cizincu - kvuli blizkosti Univerzity jsou tu nejvhodnejsi podminky k zivotu studentu (a studentu cizincu) jak vzhledem k dostupnosti spojeni bydliste se skolou, tak hlavne z hlediska financi. Intenzita cizincu tady by podle vseho mela byt natolik vysoka, ze se me predem vsichni ptali, jestli mi to nebude vadit. Jedna se o nejlacinejsi ctvrt, ktera je pomerne v centru mesta.

Vsude se to hemzi lidmi, nocni zivot je snad jeste intenzivnejsi nez deni pres den a rozhodne se tu najite a napijete cehokoliv za nejrozumnejsi cenu siroko daleko. Jediny problem je cetnost krivolakych ulicek, ktere jdou vsemi smery bez ladu a skladu. Je dost obtizne trefit dal nez za dva rohy, ktere si prumerny clovek je schopny v hlave memorovat. Jsem zvedava, jak budu hledat vlastni domov, az pujdu z autobusove zastavky uplne sama.

V Koreji se nevedou adresy. Alespon ne v takovem stylu jako treba u nas, kdy kdyz vite mesto a ulici, jste uz temer na miste. V koreji ulice nejsou, jsou pouze cisla. A tech cisel je strasna spousta a jeste jsem neobjevila jakekoliv logicke propojeni mezi nimi. Cili moje adresa sestava z nazvu mesta (Soul), nazvu oblasti (Kwanak-ku), nazvu ctvrti (Sillim-dong) a cisla, ktere netusim, co znamena a netusi to ani korejci. Je to proste cislo, ktere je napsane nekde na nasem dome, tudiz moznost zeptat se na adresu (at uz jdete kamkoliv) nebo nasednou do taxiku a rict "bydlim tu a tu, jedte", absolutne neexistuje. Orientace spocita ve vztycnych bodech. Zastavky metra, obchodni centra, statni instituce, historicke pamatky pripadne pocet ulic na tu kterou stranu od takoveho bodu.

Jiny kraj, jiny mrav. I presto, ze je Korea skutecne hypermodernim statem, kontakt s historii a pro nas obcas az podivnymi jevy pripominajicimi stredovek, je tu vic nez intenzivni. Ve vysledku je dojem z takove zeme skutecne zajimavy, ale urcite ne pro kazdeho, alespon ne dlouhodobeji. Kontrast multifunkcnich skrinek na dobijeni cehokoliv pomoci podivne bezdotykove technologie, kdy staci dany pristroj proste zavrit za sklenene okynko a cekat, a stare vetche babicky svazejici odpatky na obrovskem trakari petkrat vetsi nez ona sama z silene prudkeho kopce, aniz by to komukoliv pripadalo divne, je chvilemi az sokujici.