Episode 1 - Jehla v kupce sena

Tak uz jsem dorazila
Zatim ziju, ackoliv se citim priserneji nez cely predesly mesic, kdy jsem nemohla ani spat, jak jsem se vseho tohohle bala. Uprimne receno, pripadam si jako rodici odhozene male dite, naprosto ztracene uprostred jine planety. Je to prapodivny pocit absolutni prazdnoty a samoty. Predstava, ze tu nejsem jen proto, abych si zasla po obchodech a po tydnu se vratila zpatky, je naprosto neuveritelna. Absurdni. Pripada mi to naprosto nerealne, nevim, jak se s tim vyrovnat. Je to jako by se clovek ze dne na den probudil misto doma v posteli v uplne jinem state. Sam, bez niceho, cim se doted obklopoval, co zna a ma rad. Nedovedla jsem si to predstavit, ale takhle sileny jsem to necekala.

Ano, Soul je uzasne mesto, je tu vsecno,
co jsem si predstavovala, co mi naprosto paradoxne cele ty roky hrozne chybelo a po cem jsem touzila. Co vic, vsechno je tu jeste lepsi, nez jake to bylo pred trema lety. A vlastne to ani neni uplne cizi mesto, cely den jsem vedela, kam jdu, odkud prijdu a zabloudila jsem az tesne pred guesthousem, kde jsem ubytovana (ono taky ztratit se o pulnoci v cizim meste neni nic neobvykleho... natoz v jinem state). Obchodni centra jsou velkolepejsi, metro je jeste modernejsi nez byvalo, lide jsou bajecnejsi, protoze jsem schopna s nimi aspon neco malo prohodit... Ale ta izolace od nich - od tech vsech, co jsou spolecne stejni, narozdil ode me - je v prvnim okamziku naprosto ubijejici.

Rusny podvecer na Euljiro, centrum Seoulu

Jsem si jista, ze se to srovna
ve chvili, kdy budu mit vlastni internet, kdy budu moct telefonovat, ve chvili, kdy az se budu vracet domu. Nekam, kde to bude moje a pokud tam bude bordel, bude jen muj a ne cele noci se opijejicich amiku.
Prave ted jsou ctyri hodiny rano, druha noc, kterou jsem kompletne probdila. Jsem ze vseho tak strasne vyklepana, ze se mi spat ani nechce, v hlave se mi motaj porad jen myslenky na to, v kolik vstat, abych vsechno stihla, kam ze to vlastne pujdu, kde sezenu adresu toho, kam ze se to chystam a jak to misto s mapou v ruce najdu... Zatim si nepripadam ani trochu jako nekdo, kdo si plni sen.

Promenada na Jongno, centrum Seoulu

Potrebovala bych tu akutne nejakou znamou tvar, nekoho, kdo by mi pripomnel, ze tohle neni jina planeta, ale jen neco, co se casem urcite zlepsi a ze v tom nejsem sama (jsem v tom sama vic nez v cemkoliv jinem a dobre to vim (: ).


2008년 08월 3일
Let byl naprosto ubijejici. Pred odjezdem jsem se ze vsech tech nervu s urady poradne nevyspala vic nez mesic. Do posledni chvile jsem nevedela, jestli vubec pojedu, ackoliv uz jsem davno predtim musela zarizovat vsechno proto, abych odjet vubec mohla.

Zastavka v case na rusne krizovatce, stanice metra Gwanghwamun

Jeste v Praze na letisti jsem si planovala, jak se vyspim
v letadle, celych 12 hodin letu ale nic. Neslo to. Kdyztak o tom premyslim, vypada to, ze uz nikdy spat nebudu.Vedle me celou cestu tvrde spal jakyci postarsi japonec (vypadal jako Ralph Lauren~). Stval me jednak proto, ze spal a ja nemohla, ackoliv se mi chtelo naprosto urcite daleko vic nez jemu, a taky proto, ze tim, jak tam skroucene spal, mi zablokoval jediny vystup ze sedadla, takze jsem se ani ty dva metry na zachod nemohla protahnout. Nemela jsem to srdce ho budit, a nebo jsem mozna srab.Na dalkovych letech (alespon tech s Korean Air) je povinna cerna hodinka (vlastne nejde o hodinku ale o vestinu letu), kdy je urcen klid na spani. V tu dobu je vsechno zhasnute a musi byt zatazena i vsechna okynka, takze pokud nespite nebo se o to aspon nepokousite, muzete jen bezduse koukat na sedacku pred sebou (pripadne na kryt zavreneho okna).

Seoulska radnice, pripravy na statni svatek (15. 8.)

Ani nevim jak, ale pomerne cila jsem z letadla vystoupila. Prvni rana prisla hned, kdy na me dychla Korea.V Soulu vubec nebylo zatazeno s prehankami jak slibovaly vsechny predpovedi, evidentne prselo cely vcerejsek, takze dneska byl proprsely i standardni soulsky smog, cili slunicko palilo jako o zavod. (Coz neni nic strasneho, kdyz na sobe nemate svetr a kozenou bundu). Druha rana na sebe nedala dlouho cekat. Muj kufr. Kufr, ze ktereho jsem jeste asi hodinu pred odchodem z domova se slzama v ocich (zadna fraze) naprosto zoufala vyndavala vsechno, co akutne nepotrebuju k zakladnimu preziti. To by jste nerekli, jak malo veci da dohromady dvacet povolenych kilo, dvacet kilo, do kterych si mate zabalit cely zivot. Diky tomnuhle limitu jsem mela o to nabitejsi prirucni zavazadlo, ktere mi trhalo rameno uz v praze v dobe, kdy se kufr uz povaloval v letadle. Aby toho nebylo malo, v ruce jsem si jeste nesla ne uplne malou krabici s peclive zabalenym ricecookrem, abych se v Koreji aspon trochu mohla citit jako doma, kdyz uz nebudu mit ani sve obleceni, ani sve boty, jen nejnutnejsi veci s tim, ze vsechno si obstaram na miste znovu.Problem byl v tom, ze ackoliv to nevypadalo, ani na hladke a rovne letistni hale jsem nebyla schopna ty dve veci s ricecookerem (a bundou a svetrem) v ruce utahnout.

Gwanghwamun

Z letiste jezdi do Soulu (je vzdaleny cca 40 kilometru)
autobus, laciny, tusim ze stoji 7.000 (cca stovka), ovsem od autobusu do meho docasneho utociste je to jeste asi kilometr krivolakyma ulickama. Nebylo myslitelne, abych to bych to zvladla a varianta dojet autobusem do centra a vzit si taxik jen na ten kilometr, me napadla az v okamziku, kdy jsem sedela na puli cesty taxikem primo z letiste. Kupodivu cela, skoro padesatikilometrova, trasa vysla jen na 52.000, kdyz si predstavim, kolik by stejne dlouhy kus silnice stal u nas, je mi spatne.

V guesthousu (proverenem navstevou pred tremi lety)
zustanu jen tyden. Hledani bytu je ale bohuzel trochu komplikovanejsi nez je tomu u nas, a tak kdo vi, jak se to protahne. Korejske realitky - nevim proc - na internetu i vsude jinde inzeruji pouze na zaklade fiktivnich fotografii. Dalsi vec, o ktere muzu premyslet v dobe, kdy normalni lide spi "Jak sakra vyradim aspon ty nejprisernejsi diry od tech uchazejicich?" Trochu me to desi. Vlastne me to desi hodne, vetsina realitek si bere \50.000 wonu za kazdou prohlidku bytu. Coz neni moc jen pokud bych sla pouze do jednoho a rovnou tam podepsala smlouvu. Cely tenhle procest jeste zkomplikoval fakt, ze veskere upisovani se kamkoliv vyzaduje platnou korejskou ID kartu (obcanka). Jak dlouho asi trva, nez mi neco takoveho vydaji? Kazdopadne bez tyhe hloupy karticky si nemuzu koupit ani telefon, ani zaridit internet... coz neni tak hrozne, jako to, ze mozna nebudu mit brzy kde hlavu slozit.