Episode 2 - Oktappang kojangi

Cely tyden jsem se desila nedele,
kdy budu hned po ranu muset opustit guesthouse, a kam pujdu dal. Nikdo mi nedokazal pomoct. Nikdo nevedel o nejakem byte, kde bych mohla zit, nikdo neznal zadnou realitku, kam bych mohla jit. Zoufalost byla horsi a horsi a noci byly stale beze spanku.

Obesilala jsem pratele, jestli o necem nevedi a zaroven taky aby v sobe predem nechali stupnovat pocit zodpovednosti a pripadne me par dni nechali u sebe doma.
Shodou neuveritelnych okolnosti se ale stalo, ze jsem z hodiny na hodinu najednou kde bydlet mela a dokonce jsem mela mit i spolecnost, odtud zacina muj korejsky zivot se So-yon.

So-yon jsem potkala jednoho krasneho dne v Praze.
Byla clenkou stabu k nataceni videoklipu tehdy zacinajici hudebni hvezdy (dodnes mimo Cinu nepopularni). V Soulu jsem ji kontaktola a vylicila jsem ji svuj problem. Shodou neuveritelnych okolnosti se zrovna mela stehovat do noveho a shanela spolubydlici. Jeji kamarad ji (vlastne nam) pry docasne poskytne byt, trochu spinavy, ale jinak zadarmo.

K nasemu zdeseni neslo o byt ale o oktappang
- stresni pokoj s malou kuchynkou a jeste mensi koupelnou. Nutno dodat, ze velice zanedbany, harampadim zaskladany a mnoho mesicu neuklizeny oktappang. Jen jeho vyklizeni trvalo vic nez jeden cely den a to s pomoci nekolika chlapu. Samotny uklid byl ale snad jeste horsi. Nebyla to spina, byl to naprosty humus. Neprejte si nikdo vedet, jak vypada lednicka se zbytky jidla po roce, co nikdo neni doma...

Po usilovne praci sesti lidi (a neustalych pripominek pani domaci) se povedlo dat pokoj jakz takz dohromady. Natolik, aby nebylo zcela odporne v nem prenocovat, kdyby to ovsem slo. Dny jsou posledni dobou tak horke, ze v byte bez klimatizace se pomalu ani neda dychat, natoz v pokoji primo vystavenem slunci, vetrak rozmetavajici zhavy vzduch moc k uzitku neni.

Muj prvni korejsky serial,
ktery jsem videla, se jmenoval Oktappang kojangi (Kocka ze stresniho bytu), tehdy jsem se do predstavy, ze budu v takovem byte jednou bydlet, naprosto zamilovala. Maly, utulny a vyjdete ven a jste v podstate na zahradce. Kolem spousta kyticek, mensih ci vetsich stromku, vyhled na Soul a spousta prostoru pro zabavu.

Trochu mi tehdy uniklo, ze takovy stresni pokoj neni nijak izolovany.
Ze kdyz je venku 35 stupnu, coz je v srpnu skoro porad, v takovem pokoji je 50, protoze od slunecnich paprsku deli mistnost jen asi 3 centimetry tlusty, papundeklovy strop. A tak, i kdyz se venku nepatrne ochladi, v pokoji se vazne neda byt. Natoz spat. Taky jsem nedomyslela zvysenou pravdepodobnost vyskytu ruznych potvor. Komari mi nevadi, mravenci budiz. Pavouci uz jsou horsi. Ale svabi... svabi me malem donutili uprostred noci odejit do hodinoveho hotelu. Nastesti je kazda mala korejska samoska vybavena velkou zasobou ruznych insekticidu a tak jsme prvni noc preckali bez toho, aniz by po nas ruzna havet cestovala sem a tam.
Aspon doufam.