Nejjednosussi moznosti, jak se kamkoliv dostat, je mavnout do silnice a nastoupit do taxiku, ktery se objevi skutecne v cuku letu. Cestovani taxikem je skutecne az neuveritelne levna zalezitost, na kratke trasy do cca tri-peti kilometru, je taxa za klimatizovany a pohodlny taxik totozna s taxou, kterou zaplatite za jizdu prehratym a lidmi narvanym autobusem.
Autobusy jsou vubec kapitola sama pro sebe. V Soulu jich jezdi obrovske mnozstvi. Netroufam si tvrdit kolik linek se zhruba da najit v oblasti stoustredneho kruhu kolem
Kdyz jsem poprve jela domu z opacne strany nez z te, ze ktere uz jsem mela naucenou trasu, nechtene jsem nastoupila do spatneho autobusu, ktery misto aby pokracoval ve smeru, nahle zajel do Seoul National University (SNU) a pokracoval a pokracoval az asi po pul hodine a mnoha zastavkach uprostred campusu zastavil a ja si musela vystoupit aniz bych tusila, kde to sakra jsem.
Neznam nikoho, kdo by si nestezoval na predrazene jizdne hromadne dopravy v Praze. Ovsem prazane si neuvedomuji, ze v mnohych jinych meste vubec neexistuje neco jako "tramvajenka" a neomezene jizdne za pevnou taxu. Ani v Koreji, ani v Japonsku ani v prilehlych statech nic takoveho neni a tudiz se takova utrata za cestovani behem nekolika malo dni vysplna na neuveritelne cislo a to i presto, ze jde clovek jen do skoly a zpatky. Kazdy jednotlivy vstup vyjde na cca 20 korun, v pripade, ze je nutne pouzit vice dopravnich prostredku, je take nutne v kazdem zvlast zaplatit zminenych 20 korun. V japonsku jsou tyto poplatky jeste daleko vyssi (cca trikrat), neni tudiz divu, ze je zcela bezne se stehovat. Nejde o lokalitu, nejde o byt, v prvni rade jde o vzdalenost vztycnych bodu domov - skola/prace. Prumerny svobodny korejec se stehuje klidne i nekolikrat za rok, je to zcela bezne a ustali se to az ve chvili, kdy se v rodine objevi deti, kvuli kterym by bylo komplikovane stehovani uskutecnit.