Sedm mesicu je zatracene dlouha doba na to aby
clovek aspon trochu poznal misto, kde zije, a to zejmena vsechno spatne ci jen pro nas naprosto nepochopitelne. Korea je nepochybne uzasna zeme a uprimne ji mam rada, kdybych nemela, nic me nedonuti tu zustavat, nicmene kazdodenni zivot na plny uvazek je mnohdy psychicky velmi vycerpavajici zalezitosti.
Barva kuze je obcas opravdu neprijemna komplikace. V okamziku, kdy je toho na cloveka z jakychkoliv duvodu moc, mu pokrikovani, ukazovani ci proste zaslechnuti rozhovoru o vlastni osobe a to naplno, neudela
nejlip, a pocity naproste ztracenosti uprostred masy asiatu cas od casu prichazeji vice ci mene intenzivne.
Korejci jsou vesmes velice, skutecne velice mili a privetivi lide a kamkoliv clovek prijde, je privitan s usmevem a po prvnim korejskem slove, kterym je obvykle obycejne "dobry den", coz zvladne odpapouskovat kazdy, se mu dostane neskutecne a opravdu uprimne chvaly, jak vyborne korejsky mluvi. Bohuzel tento i kdyz uprimny zajem prilis nesouzni s tim, ze pro lidi prave vaseho veku, zejmena tedy pro ty meho veku 20+- je bily clovek v naproste vetsine spise kuriozita, se kterou se radi seznami, radi napiji, radi skamaradi a kdyz to nevede za hranici pratelstvi, bila kuze ztraci na puvabu a jdou o dum dal. Ano, mozna je to generalizace, ale obecne to takhle bohuzel funguje.
Namsan Tower, kde pary 'uzamykaji' svou lasku
Korejska mentalita je o hodne jina nez ta zapadni. Stale tu plati jista nepsana pravidla, ktera maji puvod stovky az tisice let v minulosti. Konfucianismus tu do lidskych mysli zasel spoustu veci, ktere se jen tak vymazat nedaji. Ucta ktera se tu chova k rodine je pro me jako evropanku monhdy skoro az nepochopitelna. Jeste pred par lety patrila Korea mezi nejcistsi zeme co se tyce mezinarodnich snatku. Kdyz to zjednodusim, tak i dnes mnoho a mnoho rodin funguje na principu, co reknou rodice, to je svate, coz eliminuje vztahy s ne-korejskymi obcany na nulu. A bohuzel nelze jim to vycitat, je to jina zeme postavena na jinych principech a mravech, jedine co clovek zmuze, je myslet si sve.
Cely kolotoc hledani vztahu a nasledne jejich prubeh je kapitola sama pro sebe. Korea je jednou ze zemi, kde pokud se neozenite/nevdate do urciteho veku, jste v podstate odsouzeni k zivotu poustevnika. Existuje ohromne mnozstvi snatkovych agentur, ktere hledaji partnery na miru nikoliv na bazi seznamky, ale vylozene schuzky za ucelem snatku, na ktere pokud si par rozumi, se rovnou dohodnou podrobnosti o svatbe. Kriticky vek je magicka 30tka (zejmena pro zeny), jakmile svobodny clovek prekroci tuhle hranici, litostne pohledy se na nej vali ze vsech stran a nezbyva uz moc jinych prilezitosti k seznameni se nez prave skrze tyhle agentury.
Muzi maji v tehle hre navrch. To oni by meli byt ti, co zabezpeci rodinu a potomstvo a tak jsou to prave oni, kdo si muzou vybirat nevestu. Penize, majetek, auto jsou hlavnimi magnety na potencialni manzelky. Diky tomu je zejmena v blizkosti motelu mozne videt desitky, stovky paru, kdy on je maly, tlusty, plesaty, postarsi businessman a ona vysoka, krasna, stihla, mlada korejka dozadujici se pozornosti, kterou on naprosto ignoruje, jelikoz pro nej je ona jen jednou z mnoha. At uz je takove hledani partnera sebenepochopitelnejsi, patri ke koloritu Jizni Koreje stejne jako kimci. Rozdilne mentality jsou v urcitych faktorech natolik hluboke, ze nezbyva nez je akceptovat.