Episode 5 - Kriminalita Koreje

Podle spousty a spousty nazoru a clanku
i celych studii, by mel byt Soul neobycejne bezpecnym mistem s temer nulovou kriminalitou. Denni i nocni prochazky po jakychkoliv castech mesta jsou naprosto bezpecne a bezprostredni ohrozeni slovnim obtezovanim hrozi pouze od prilis opilych jedincu motajicich se po ulici na ceste domu.

Je zcela bezne, ze na dlouhych cestach metrem (mohou trvat az nekolik hodin) si v klidu zdrimnete a naprosto se nemusite bat o sve veci. Metra jsou vybavena uloznymi prostory nad vsemi sedackami, kam si lide odkladaji prevazne notebooky a kufriky. Udelat neco takoveho u nas, do nekolika minut uz svou vec nenajdete, avsak v Koreji je neco takoveho uplne bezne. Je znama spousta pripadu, kdy cizinec (ci korejec) ztrati celou penezenku a do nekolika dnu mu ji policie vrati vcetne kompletniho obsahu.

Stejne tak me do dnes prekvapuji erarni nabijecky na ruznych restauracich ci kavarnach, ktere jsou vzdy umistene vedle sebe; clovek prijde, zastrci si kabel do telefonu, telefon tam necha a jde se bavit. Radeji si nepredstavuju, jak dlouho by takovy telefon na tom kabelu vydrzel u nas.

Vzhledem k tomuto vsemu je skutecne podivne,

ze zejmena v studentskych ctvrtich se pravidelne jednou za cas objevi nejake osklive znasilneni. Nedokazu prilis pochopit obyvkly argument nasilniku, ze prilis dlouho a tvrde studovali a soucasne s tim nemeli zadnou zenu, ovsem Korea takovyto argument akceptuje a samotnym korejcum takove ciny neprijdou prilis zvlastni. Ano, davaji si pozor, aby se nestali primym ucastnikem takove nehody, ale prilis pohorseni nad takovym chovanim nejsou - vzdyt prece ten muz tolik studoval a nemel zenu po mnoho mesicu, cili je jeho akt v podstate pochopitelny.

V takovych ctvrtich, kde jsou ve vetsine ubytovny

pro vysokoskolske studenty, se to tedy jen hemzi potulnymi, vysoce podivnymi individuy vselijakeho veku, kteri cas od casu zkusi vzit za kliku cizich dveri a zjistit, jestli neni nekdo doma.V blizkosti meho soucasneho bydliste jeden takovy jeste nedavno byl. Obchazel, zkousel... az to odnesla jedna mladicka studentka ze Seoul University.

I presto ze o nich sni kdektery studujici korejec, takova znasilneni preci jen nejsou tak casta, jak by mohlo vyznit, a tak se na podilu celkove kriminality Koreje v podstate ani neucastni. Urcita zlocinnost vsak je a vzdycky bude vsude. Hitem posledni doby je gang zbohatlickych duchodkyn, ktere pro zabavu systematicky obklicuji sve obeti v obchodnich centrech a kradou penezenky. Bohuzel se tady cas od casu deji i horsi veci nez to.

Jednomu memu kamaradovi se pred dvema dny

pokusili ukrast penezenku, on se zacal branit a zlodej mu zapichnul hluboko do bricha velky nuz. On malem umrel a zlodej utekl. Pravdou zustava, ze i pres takoveto vyjimecne situace, je Korea neobycejne bezpecnym mistem a mnohe prirucky varuji navstevniky, aby si po navratu z Koreje do rodneho kraje dali pozor na sve veci, jelikoz zvyknout si na to, ze vam nehrozi nebezpeci ukradeni osobnich veci, je daleko snazsi a navykovejsi, nez davat si na veci neustaly pozor.

Episode 4 - Sillim-dong

Sillim-dong je jednou z nejpopularnejsi ctvrti v Soulu. Je temer nemozne zahlednout tu korejce starsiho studijnich let a co vic, je i temer nemozne zahlidnout ve spouste jeho casti, jakoukoliv jinou zenu, natoz cizince. Jednotlive casti Sillim-dongu jsou najemniky rozdelene podle jednotlivych univerzitnich oboru.

V casti, kde bydlime my, by teoreticky meli zit sami budouci pravnici. Diky tomuto zjisteni se u nas doma strhla davova hysterie o moje bezpeci. Ackoliv je Soul (potazmo Korea) skutecne velmi bezpecne misto s temer nulovou kriminalitou, mentalita studiem vycerpanych korejcu je pry pro me, jakozto cizinku, naprosto nepochopitelna, a pritomnost skutecneho nebezpeci mam vzit jako fakt a na noc si zavirat okno, aby mi neprisel nezvany host.

Podle vseobecneho mineni by prave tady mela zit vetsina cizincu - kvuli blizkosti Univerzity jsou tu nejvhodnejsi podminky k zivotu studentu (a studentu cizincu) jak vzhledem k dostupnosti spojeni bydliste se skolou, tak hlavne z hlediska financi. Intenzita cizincu tady by podle vseho mela byt natolik vysoka, ze se me predem vsichni ptali, jestli mi to nebude vadit. Jedna se o nejlacinejsi ctvrt, ktera je pomerne v centru mesta.

Vsude se to hemzi lidmi, nocni zivot je snad jeste intenzivnejsi nez deni pres den a rozhodne se tu najite a napijete cehokoliv za nejrozumnejsi cenu siroko daleko. Jediny problem je cetnost krivolakych ulicek, ktere jdou vsemi smery bez ladu a skladu. Je dost obtizne trefit dal nez za dva rohy, ktere si prumerny clovek je schopny v hlave memorovat. Jsem zvedava, jak budu hledat vlastni domov, az pujdu z autobusove zastavky uplne sama.

V Koreji se nevedou adresy. Alespon ne v takovem stylu jako treba u nas, kdy kdyz vite mesto a ulici, jste uz temer na miste. V koreji ulice nejsou, jsou pouze cisla. A tech cisel je strasna spousta a jeste jsem neobjevila jakekoliv logicke propojeni mezi nimi. Cili moje adresa sestava z nazvu mesta (Soul), nazvu oblasti (Kwanak-ku), nazvu ctvrti (Sillim-dong) a cisla, ktere netusim, co znamena a netusi to ani korejci. Je to proste cislo, ktere je napsane nekde na nasem dome, tudiz moznost zeptat se na adresu (at uz jdete kamkoliv) nebo nasednou do taxiku a rict "bydlim tu a tu, jedte", absolutne neexistuje. Orientace spocita ve vztycnych bodech. Zastavky metra, obchodni centra, statni instituce, historicke pamatky pripadne pocet ulic na tu kterou stranu od takoveho bodu.

Jiny kraj, jiny mrav. I presto, ze je Korea skutecne hypermodernim statem, kontakt s historii a pro nas obcas az podivnymi jevy pripominajicimi stredovek, je tu vic nez intenzivni. Ve vysledku je dojem z takove zeme skutecne zajimavy, ale urcite ne pro kazdeho, alespon ne dlouhodobeji. Kontrast multifunkcnich skrinek na dobijeni cehokoliv pomoci podivne bezdotykove technologie, kdy staci dany pristroj proste zavrit za sklenene okynko a cekat, a stare vetche babicky svazejici odpatky na obrovskem trakari petkrat vetsi nez ona sama z silene prudkeho kopce, aniz by to komukoliv pripadalo divne, je chvilemi az sokujici.

Episode 3 - Novy domov

A je to tady! Ode dneska mam domov.

Zadni brouci, zadni svabi, zadni duchove ani protivne pani domaci, ktere bez klepani lezou lidem az do sprchy. Jen cisty a utulny byt v ciste a utulne ctvrti.

V koreji je pomerne obtizne sehnat bydleni. A to hlavne za predpokladu, ze jste student. Depozit, ktery se musi slozit na jakykoliv krcalek, je dost vysoky i v pripade, ze se jedna jen o par metru ctverecnich. A to je bohuzel pripad naproste vetsiny bytu. Seoul preteka lidmi mezi dvaceti a triceti lety, tedy lidmi, kteri nepotrebuji mnoho zivotniho zastreseneho prostoru, lidmi, kterym staci postel (nebo hard na podlaze) a stul, kde se cele noci uci.

Jeste v Praze jsem si zjistovala informace o pronajmu bytu, situace vypadala az prilis priznive, bylo to podezrele, ale neocekavala jsem zadne zrady. Inzerovane "one-room" byty byly levne a ciste, ovsem nenapadlo me, ze jejich cekove velikost obcast sotva spolkne tu jednu postel a vic nic, casto ani voda.

Ulice pred nasim domem

Dvoupokojove byty uz jsou drazsi, ale tripokojove uz zas skoro neexistuji a kdyz, vetsinou bud v novostavbach, kde se jich clovek nedoplati, a nebo naopak ve starych domech a silne opouzivane. Z nekterych mam jeste do ted nocni mury.

Realitka, ve ktere jsme hledali pomoc, nam ochotne sla ukazat tradicni korejsky dum, tripokojovy, bez klimatizace. Zastavili jsme se pred neuveritenou barabiznou, ja jsem naivne myslela, ze jen nevime, kam jit dal, nicmene ta barabizna mel byt nas novy domov, podle realitky idealni. Je dost obtizne vyjadrit to slovy. Bylo deset vecer, vsude tma, vsude pavouci a kabely a ruzny vrzani, svetla zadna, elektrika zadna, tu idealni spinavou diru dozajista plnou duchu (jestli nejsou duchove tam, pak uz nejsou naprosto nikde) nam ukazovali se zapalovacem v ruce, po zdech castecne odlepene, castecne otrhane spinave, ruznymi... tezko rict cim pocakane tapety, od buh vic ceho okousane lino, vymlacena okna... Proste nadhera. A cele to byl jen milion korun + mesicni najem ve vysi cca 10ti tisic. Prece jen jeste existuji veci, ktere me dokazou prekvapit.

Luxusni bydleni hned vedle

Nicmene zcela zoufali a sokovani jsme nad veceri otevreli inzertni noviny, zavolali, prohledli a koupili byt jiny. Krasny. Ne novy, ale cisty a utulny, udrzovany a velky. Ve ctvrti Sillim, coz je ctvrt studentu - zejmena pak studentu SNU (Seoul National University), ctvrt plna hospudek a kavarnicek, krivolakych ulicek a nejlevnejsiho cehokoliv, co vas jen napadne. A taky hrozny osklive stoky uprostred toho vseho, ale takovou drobnost oproti duchum, svabum a jinym chutovkam myslim docela dobre preziju. Ted nezbyva nez... zacit pracovat, abych neumrela hlady.

Episode 2 - Oktappang kojangi

Cely tyden jsem se desila nedele,
kdy budu hned po ranu muset opustit guesthouse, a kam pujdu dal. Nikdo mi nedokazal pomoct. Nikdo nevedel o nejakem byte, kde bych mohla zit, nikdo neznal zadnou realitku, kam bych mohla jit. Zoufalost byla horsi a horsi a noci byly stale beze spanku.

Obesilala jsem pratele, jestli o necem nevedi a zaroven taky aby v sobe predem nechali stupnovat pocit zodpovednosti a pripadne me par dni nechali u sebe doma.
Shodou neuveritelnych okolnosti se ale stalo, ze jsem z hodiny na hodinu najednou kde bydlet mela a dokonce jsem mela mit i spolecnost, odtud zacina muj korejsky zivot se So-yon.

So-yon jsem potkala jednoho krasneho dne v Praze.
Byla clenkou stabu k nataceni videoklipu tehdy zacinajici hudebni hvezdy (dodnes mimo Cinu nepopularni). V Soulu jsem ji kontaktola a vylicila jsem ji svuj problem. Shodou neuveritelnych okolnosti se zrovna mela stehovat do noveho a shanela spolubydlici. Jeji kamarad ji (vlastne nam) pry docasne poskytne byt, trochu spinavy, ale jinak zadarmo.

K nasemu zdeseni neslo o byt ale o oktappang
- stresni pokoj s malou kuchynkou a jeste mensi koupelnou. Nutno dodat, ze velice zanedbany, harampadim zaskladany a mnoho mesicu neuklizeny oktappang. Jen jeho vyklizeni trvalo vic nez jeden cely den a to s pomoci nekolika chlapu. Samotny uklid byl ale snad jeste horsi. Nebyla to spina, byl to naprosty humus. Neprejte si nikdo vedet, jak vypada lednicka se zbytky jidla po roce, co nikdo neni doma...

Po usilovne praci sesti lidi (a neustalych pripominek pani domaci) se povedlo dat pokoj jakz takz dohromady. Natolik, aby nebylo zcela odporne v nem prenocovat, kdyby to ovsem slo. Dny jsou posledni dobou tak horke, ze v byte bez klimatizace se pomalu ani neda dychat, natoz v pokoji primo vystavenem slunci, vetrak rozmetavajici zhavy vzduch moc k uzitku neni.

Muj prvni korejsky serial,
ktery jsem videla, se jmenoval Oktappang kojangi (Kocka ze stresniho bytu), tehdy jsem se do predstavy, ze budu v takovem byte jednou bydlet, naprosto zamilovala. Maly, utulny a vyjdete ven a jste v podstate na zahradce. Kolem spousta kyticek, mensih ci vetsich stromku, vyhled na Soul a spousta prostoru pro zabavu.

Trochu mi tehdy uniklo, ze takovy stresni pokoj neni nijak izolovany.
Ze kdyz je venku 35 stupnu, coz je v srpnu skoro porad, v takovem pokoji je 50, protoze od slunecnich paprsku deli mistnost jen asi 3 centimetry tlusty, papundeklovy strop. A tak, i kdyz se venku nepatrne ochladi, v pokoji se vazne neda byt. Natoz spat. Taky jsem nedomyslela zvysenou pravdepodobnost vyskytu ruznych potvor. Komari mi nevadi, mravenci budiz. Pavouci uz jsou horsi. Ale svabi... svabi me malem donutili uprostred noci odejit do hodinoveho hotelu. Nastesti je kazda mala korejska samoska vybavena velkou zasobou ruznych insekticidu a tak jsme prvni noc preckali bez toho, aniz by po nas ruzna havet cestovala sem a tam.
Aspon doufam.

Episode 1.5 - Imigracni urad

Po vcerejsim boji v LG,
kdy jsem se dozvedela, ze bez korejskeho ID nepripada v uvahu, abych si koupila telefon, jsem dnes vyrazila na imigracni urad, abych si podala zadost.

ulice Mokdongu pobliz Imigracniho uradu

Cesta byla trnita,
protoze oficialni nazev se vubec neshoduje s nazvem, pod kterym by slo cokoliv najit na internetu nebo ktery by byl na nejake mape. Takze jsem vedela jen stanici a vychod z metra a spolehala na mile spoluobcany, ze budou vedet. A vedeli! Ovsem zapomneli me varovat, ze to neni za rohem, ze se par kilometru projdu podel rozzhavene silnice, kde neni ani zivacka, jen tisice, desetitise cikad.

Seoul, Hapjeong

Chvili trvalo, nez jsem pochopila
ze si mam jit do jineho patra koupit kolek na zadost a kterej cudlik na masince vydavajici cisilka zmacknout, nicmene... zdeseni probehlo az ve chvili, kdy jsem si vytahla cistlo 289 a na tabuli svitilo 206.
Bylo mi divne, ze je tu tolik lidi a ze jich jen pribyva a nikdo neodchazi, ale doufala jsem, ze jsou to korejci cekajici na jine okenko, protoze v mistnostij narvane lidmi jsem byla bila jen ja. Spletla jsem se.

Seoul, Hapjeong

Jsem tu uz pul hodiny a cisla se ani nehla.

Nejlepsi na tom vsem je, ze tu nemam zadne pevne bydliste, mozna jim to bude vadit a poslou me domu tak jako tak. Pripomina mi to procest s prihlaskou na SNU (Seoul National University). V dotazniku byla povinna polozka "visa status", jenomze visa clovek dostane na zaklade toho, ze to na tu skolu prijmou, mela jsem s tim docela problem. Tohle je podobne. Musim mit ID, abych si mohla pronajmout byt, ale ID mi mozna nedaji, protoze nemam zadne bydliste. Vlastne to neni stejne, je to daleko horsi!
V televizi probehy dva dily Puccy a cislo se ani nepohlo.

Vyhled na mesto ze stanice metra Daerim

Venku je dneska priserne horko, slunicko je opet spalujici a vlhkost nesnesitelna. Dokonce jsem dneska ani nepotkala zadneho korejce ve svetru, to uz neco znamena; asi se mi to nezda a je vazne teplo.

Po trech hodinach jsem na rade!
...nemela jsem potvrzeni o prjeti na skolu, takze me vyhodila.Nastesti jsou korejci mili lide a jeden pan me nechal si to vytisknout u nej v kancelari. I tak to ale bude trvat deset dni nez ID dostanu, do te doby... nevim, co budu delat, nic zarizovat nemuzu, chodit taky nemuzu, jelikoz mistni vlkhost mi rozleptala nohy ve vsech trech botach, ktere jsem za ty dva dny mela na sobe a ted... ted se muzu uplne oficialne nudit. A nebo bych mohla studovat... ale to jeste promyslim.

Cely vychod z metra polepeny Prahou

Jestli bude ID nutne i k bydleni (coz by se narozdil od koupe telefonu dalo chapat), tak mam asi problem.

Episode 1 - Jehla v kupce sena

Tak uz jsem dorazila
Zatim ziju, ackoliv se citim priserneji nez cely predesly mesic, kdy jsem nemohla ani spat, jak jsem se vseho tohohle bala. Uprimne receno, pripadam si jako rodici odhozene male dite, naprosto ztracene uprostred jine planety. Je to prapodivny pocit absolutni prazdnoty a samoty. Predstava, ze tu nejsem jen proto, abych si zasla po obchodech a po tydnu se vratila zpatky, je naprosto neuveritelna. Absurdni. Pripada mi to naprosto nerealne, nevim, jak se s tim vyrovnat. Je to jako by se clovek ze dne na den probudil misto doma v posteli v uplne jinem state. Sam, bez niceho, cim se doted obklopoval, co zna a ma rad. Nedovedla jsem si to predstavit, ale takhle sileny jsem to necekala.

Ano, Soul je uzasne mesto, je tu vsecno,
co jsem si predstavovala, co mi naprosto paradoxne cele ty roky hrozne chybelo a po cem jsem touzila. Co vic, vsechno je tu jeste lepsi, nez jake to bylo pred trema lety. A vlastne to ani neni uplne cizi mesto, cely den jsem vedela, kam jdu, odkud prijdu a zabloudila jsem az tesne pred guesthousem, kde jsem ubytovana (ono taky ztratit se o pulnoci v cizim meste neni nic neobvykleho... natoz v jinem state). Obchodni centra jsou velkolepejsi, metro je jeste modernejsi nez byvalo, lide jsou bajecnejsi, protoze jsem schopna s nimi aspon neco malo prohodit... Ale ta izolace od nich - od tech vsech, co jsou spolecne stejni, narozdil ode me - je v prvnim okamziku naprosto ubijejici.

Rusny podvecer na Euljiro, centrum Seoulu

Jsem si jista, ze se to srovna
ve chvili, kdy budu mit vlastni internet, kdy budu moct telefonovat, ve chvili, kdy az se budu vracet domu. Nekam, kde to bude moje a pokud tam bude bordel, bude jen muj a ne cele noci se opijejicich amiku.
Prave ted jsou ctyri hodiny rano, druha noc, kterou jsem kompletne probdila. Jsem ze vseho tak strasne vyklepana, ze se mi spat ani nechce, v hlave se mi motaj porad jen myslenky na to, v kolik vstat, abych vsechno stihla, kam ze to vlastne pujdu, kde sezenu adresu toho, kam ze se to chystam a jak to misto s mapou v ruce najdu... Zatim si nepripadam ani trochu jako nekdo, kdo si plni sen.

Promenada na Jongno, centrum Seoulu

Potrebovala bych tu akutne nejakou znamou tvar, nekoho, kdo by mi pripomnel, ze tohle neni jina planeta, ale jen neco, co se casem urcite zlepsi a ze v tom nejsem sama (jsem v tom sama vic nez v cemkoliv jinem a dobre to vim (: ).


2008년 08월 3일
Let byl naprosto ubijejici. Pred odjezdem jsem se ze vsech tech nervu s urady poradne nevyspala vic nez mesic. Do posledni chvile jsem nevedela, jestli vubec pojedu, ackoliv uz jsem davno predtim musela zarizovat vsechno proto, abych odjet vubec mohla.

Zastavka v case na rusne krizovatce, stanice metra Gwanghwamun

Jeste v Praze na letisti jsem si planovala, jak se vyspim
v letadle, celych 12 hodin letu ale nic. Neslo to. Kdyztak o tom premyslim, vypada to, ze uz nikdy spat nebudu.Vedle me celou cestu tvrde spal jakyci postarsi japonec (vypadal jako Ralph Lauren~). Stval me jednak proto, ze spal a ja nemohla, ackoliv se mi chtelo naprosto urcite daleko vic nez jemu, a taky proto, ze tim, jak tam skroucene spal, mi zablokoval jediny vystup ze sedadla, takze jsem se ani ty dva metry na zachod nemohla protahnout. Nemela jsem to srdce ho budit, a nebo jsem mozna srab.Na dalkovych letech (alespon tech s Korean Air) je povinna cerna hodinka (vlastne nejde o hodinku ale o vestinu letu), kdy je urcen klid na spani. V tu dobu je vsechno zhasnute a musi byt zatazena i vsechna okynka, takze pokud nespite nebo se o to aspon nepokousite, muzete jen bezduse koukat na sedacku pred sebou (pripadne na kryt zavreneho okna).

Seoulska radnice, pripravy na statni svatek (15. 8.)

Ani nevim jak, ale pomerne cila jsem z letadla vystoupila. Prvni rana prisla hned, kdy na me dychla Korea.V Soulu vubec nebylo zatazeno s prehankami jak slibovaly vsechny predpovedi, evidentne prselo cely vcerejsek, takze dneska byl proprsely i standardni soulsky smog, cili slunicko palilo jako o zavod. (Coz neni nic strasneho, kdyz na sobe nemate svetr a kozenou bundu). Druha rana na sebe nedala dlouho cekat. Muj kufr. Kufr, ze ktereho jsem jeste asi hodinu pred odchodem z domova se slzama v ocich (zadna fraze) naprosto zoufala vyndavala vsechno, co akutne nepotrebuju k zakladnimu preziti. To by jste nerekli, jak malo veci da dohromady dvacet povolenych kilo, dvacet kilo, do kterych si mate zabalit cely zivot. Diky tomnuhle limitu jsem mela o to nabitejsi prirucni zavazadlo, ktere mi trhalo rameno uz v praze v dobe, kdy se kufr uz povaloval v letadle. Aby toho nebylo malo, v ruce jsem si jeste nesla ne uplne malou krabici s peclive zabalenym ricecookrem, abych se v Koreji aspon trochu mohla citit jako doma, kdyz uz nebudu mit ani sve obleceni, ani sve boty, jen nejnutnejsi veci s tim, ze vsechno si obstaram na miste znovu.Problem byl v tom, ze ackoliv to nevypadalo, ani na hladke a rovne letistni hale jsem nebyla schopna ty dve veci s ricecookerem (a bundou a svetrem) v ruce utahnout.

Gwanghwamun

Z letiste jezdi do Soulu (je vzdaleny cca 40 kilometru)
autobus, laciny, tusim ze stoji 7.000 (cca stovka), ovsem od autobusu do meho docasneho utociste je to jeste asi kilometr krivolakyma ulickama. Nebylo myslitelne, abych to bych to zvladla a varianta dojet autobusem do centra a vzit si taxik jen na ten kilometr, me napadla az v okamziku, kdy jsem sedela na puli cesty taxikem primo z letiste. Kupodivu cela, skoro padesatikilometrova, trasa vysla jen na 52.000, kdyz si predstavim, kolik by stejne dlouhy kus silnice stal u nas, je mi spatne.

V guesthousu (proverenem navstevou pred tremi lety)
zustanu jen tyden. Hledani bytu je ale bohuzel trochu komplikovanejsi nez je tomu u nas, a tak kdo vi, jak se to protahne. Korejske realitky - nevim proc - na internetu i vsude jinde inzeruji pouze na zaklade fiktivnich fotografii. Dalsi vec, o ktere muzu premyslet v dobe, kdy normalni lide spi "Jak sakra vyradim aspon ty nejprisernejsi diry od tech uchazejicich?" Trochu me to desi. Vlastne me to desi hodne, vetsina realitek si bere \50.000 wonu za kazdou prohlidku bytu. Coz neni moc jen pokud bych sla pouze do jednoho a rovnou tam podepsala smlouvu. Cely tenhle procest jeste zkomplikoval fakt, ze veskere upisovani se kamkoliv vyzaduje platnou korejskou ID kartu (obcanka). Jak dlouho asi trva, nez mi neco takoveho vydaji? Kazdopadne bez tyhe hloupy karticky si nemuzu koupit ani telefon, ani zaridit internet... coz neni tak hrozne, jako to, ze mozna nebudu mit brzy kde hlavu slozit.